Dobrý den, dnes Vám přináším článek k zamyšlení, který rozhodně souvisí nejen s poruchami příjmu potravy (ppp), ale také s Vaším sebevědomím. Tomuto tématu jsem se věnovala již v několika předchozích článcích a dnes bych se chtěla dotknout jedné konkrétní věci, kterou je důležité si uvědomit a hlavně přiznat, pokud se chcete z ppp vyléčit. Jsem přesvědčena o tom, že je zcela zásadní mít toto téma srovnané v hlavě, jinak nikdy nedokážete udělat ono opravdové rozhodnutí, o kterém jsme si psali v mém předchozím článku- opravdové rozhodnutí vyléčit se.

Tímto tématem je strach z života bez poruchy příjmu potravy. Myslím, že mi dáte za pravdu, že když do „toho“ člověk spadne, stane se z jeho života takový začarovaný kruh, ve kterém se točí mezi hladověním, přejídáním, myšlenkami na jídlo a hubnutím, nenávistí k sobě a své postavě, zoufalstvím a beznadějí. Porucha příjmu potravy je jakési vězení, ze kterého racionálně každý chce ven. Chceme to ale i vnitřně? Čím déle se s ppp potýkáme, tím více si na tento stereotyp zvykneme, a pak se dostáváme do stavu, že se nemoc stává vlastně celým naším životem- nemáme zájmy, nemáme přátele, máme jen hlad a nenávist k sobě samé!

Kdysi mi jedna dívka na Facebooku napsala jako reakci na můj komentář, že je přece jasné, že se všechny snažíme nad ppp vyhrát, ale že to není jednoduché a nejde to…Asi jsem ji rozzlobila a možná byla i v právu. Ale věřte mi, já to všechno vím a nechtěla jsem v ní vyvolat toto rozlícení. Můj cíl bylo popíchnout jinou dívku k odhodlání se k opravdové aktivní léčbě. I já jsem s tím vším válčila osm dlouhých let. I mě to trvalo dlouho, i já jsem mluvila o tom, že se snažím a že jsem zoufalá a nevím, jak z toho ven, ale ve skutečnosti jsem nechtěla a jen jsem dělala, že se snažím. Někdy více, někdy méně, ale nikdy nedošlo k tomu, že bych opustila své „komfortní zóny“ a udělala nějaký krok navíc, aby své vyléčení dotáhla do konce. Doufám, že rozumíte, jak to myslím. Když bych Vám to měla popsat polopaticky, vždy jsem si řekla: „už se nikdy nepřejím, budu jíst pravidelně a zdravě, budu pravidelně cvičit…“ Několik dnů možná týdnů jsem to i dodržovala, ale pak to šlo zase do kytek. Našla jsem si dokonce psychoterapeutku, ale bohužel mi neseděla, takže jsem nad terapiemi zlomila hůl a opět jsem své snahy zahodila…pořád dokola jen opatrné krůčky. Vlastně jsem jen sama sebe přesvědčovala, že pro své vyléčení něco dělám. Chybělo mi však odhodlání a rozhodnutí, že opravdu chci. Proč?

Protože jsem vlastně nechtěla! PPP byla celý můj život a já se vlastně bála, co budu dělat, když ji mít nebudu. Jak budu trávit volný čas, když mě nic nebaví? Jak mě ostatní přijmou, když náhodou přiberu? Jak budu jíst, když si nebudu počítat kalorie? Jak budu vypadat, když přestanu cvičit??? Nebo možná spíše strach z toho, že přestanu cvičit a počítat kalorie, když se vyléčím, a pak ztloustnu? Už nevím, ale jsem si jista, že těch strachů tam bylo mnoho. Dost na to, abych vnitřně sabotovala pokusy o vyléčení.

Trochu moc otazníků a neznámého na to, aby do toho člověk šel jen tak, nemyslíte? Měla jsem strach! Strach z nového života bez ppp! A kdo by neměl, když je tam tolik neznámého. Bylo pro mě prostě jednodušší zůstat v zaběhlých kolejích. Když v nich žiji do teď proč ne nadále. Je to sice nic moc život, ale co kdyby to bez poruchy příjmu potravy bylo ještě horší. Něco takového mi stále podvědomě našeptávalo moje sebevědomí nebo spíše „nesebevědomí.“ A jsme u toho zase! Sebevědomí! Ano, ovlivňuje náš život až hrůza. Kdybych v té době měla zdravé sebevědomí, tyto strachy by mě asi ani nenapadly, nebo možná napadly, ale i tak bych si věřila, že to zvládnu a šla bych do léčby plnou parou hned a ne po osmi letech.

Ani pro sebevědomého člověka samozřejmě není jednoduché překopat svůj život od základů, ale je to rozhodně snazší. Vyléčit se z poruchy příjmu potravy obnáší opustit již zmíněné „komfortní zóny“, což je velmi těžké, ale věřte mi, stojí to za to! Já osobně jsem měla uvnitř v sobě veliký strach, který mi bránil k odhodlání opravdu se vyléčit. Neuvědomovala jsem si ho, tedy až do chvíle kdy jsem narazila na jednu úžasnou EFT terapeutku, která mi ho díky terapiím ukázala a především pomohla zpracovat a odstranit. Metoda EFT je naštěstí na odhalení skrytých emocí a zpracování strachů úplně úžasná a velmi efektivní. Vše šlo velmi rychle a snadno a moje opravdová léčba se pak dala do pohybu až k úspěšnému konci.

Možná si teď říkáte, co to ta Alena plácá, to je přece absurdní, já se nebojím se vyléčit. Mě už to nebaví. Já nechci mít ppp, bez ní to bude pohoda. Možná jste ke mně shovívavější a mému názoru a osobní zkušenosti dáváte šanci. Ať je to s Vámi tak či onak, udělejte si chvilku a zamyslete se nad sebou a svým životem. Bude to trvat jen pár minut a myslím, že jednoduše poznáte, zda právě strach z vyléčení je Váš případ a brzda k úspěšné léčbě.

Zavřete si oči a zamyslete se nad tím, jak bude Váš život vypadat po vyléčení. Vypněte racionální myšlení. Zapněte Váš vnitřní hlas. Představte si, že jdete večer spát, zhasínáte lampičku, pohodlně se uvelebujete v posteli pod peřinou a v poklidu usínáte. Víte, že přes noc Vám bude splněno Vaše velké přání. Víte, že se vzbudíte vyléčena z ppp (odpovězte si svými představami na následující otázky, buďte konkrétní a vyčerpávající):

• Jak se cítíte, když ráno vstáváte? Jak vypadáte? Jaký je Váš výraz tváře?
• Co děláte ráno po probuzení?
• Jakou si dáte snídani a jak se při ní cítíte?
• Co si vezmete na sebe a jak se v tom cítíte?
• Jak proběhne Váš den? S kým se potkáte? Co ještě budete dělat? Co budete jíst?
• Jak zvládáte situace, které byly dříve problém?
• Co si o Vás myslí druzí? Čeho nového si na Vás všimli?

Tak jak to dopadlo? Dokázali jste si představit, jak konkrétně budete žít a co se změní ve Vašem životě po vyléčení? Pokud ano, super! Pokud ne, znamená to, že vlastně ani nevíte, za čím jdete a čeho chcete dosáhnout. To není ideální výchozí pozice a dost pravděpodobně tam někde vzadu bude i strach z neznáma. Přemýšlejte dál. Zavřete si oči a nechte opět odpovědět své nitro, ne rozum:

• Opravdu věříte, že i Vy se můžete vyléčit?
• Zasloužíte si to?

Pokud jsou Vaše odpovědi negativní, je třeba rozklíčovat, proč tomu nevěříte nebo proč si to nezasloužíte a s jakými je to spojeno emocemi. S těmi je pak samozřejmě potřeba skoncovat.

• Jak jste byla doposud v léčbě neúspěšná? (konkrétně)

Př. Našla jsem si terapeutku, ale z terapií jsem byla více rozhozená, než že by mi to pomohlo. (vztek, beznaděj, lítost, křivda)

• Co se stalo, když se Vám podařilo udělat úspěšně pokrok?

Zvládla jsem měsíc se nepřejíst a nezvracet, měla jsem z toho velkou radost, až do doby než mi jeden kamarád řekl, že bych měla zhubnout. (strach, vztek, zoufalství, beznaděj, lítost, křivda)

• Znáte někoho, kdo se vyléčil z ppp, a přineslo mu to i nějaká negativa?

Kamarádka se vyléčila z anorexie a přibrala na váze. (strach)

• Co od Vás po vyléčení bude kdo očekávat?

Rodiče budou chtít, abych se postavila na vlastní nohy. (strach)

Takhle nějak jsem to měla já. Možná to máte podobně, možná jinak, ale každopádně pokud sama nevěříte, že se vyléčíte a vlastně ani nevíte, co od vyléčení očekáváte, je velmi těžké za tím jít a dokázat to. Když jsem během EFT terapie zjistila, kolik negativních emocí jsem měla ve spojitosti s vyléčením já, zaplavila mě beznaděj a bezmoc, že to nikdy nemůžu dokázat. Našla jsem v sobě malou chudinku, pro kterou je lepší se schovávat za poruchou příjmu potravy a moci být díky tomu pasivní. Jen díky dobré terapeutce, která mi vyhovovala, a díky metodě EFT, na kterou nedám dopustit, jsem tuto chudinku zvládla změnit v silnou sebevědomou ženu, která si jde za svým. Jen díky tomu jsem se dokázala vyléčit i z poruchy příjmu potravy a začít žít šťastný a spokojený život.

Při mé práci s klienty se velmi často potkávám s obdobnými strachy, lítostmi beznadějí… Psychický podklad je vždy dost podobný, i když žijeme každý svůj život a každý máme jiný osud. Vy, kteří znáte EFT, a máte s ním zkušenosti, se můžete pustit si tento strach a ostatní emoce zpracovat. Určitě to nebude kontraproduktivní. Nenechte se zaskočit, kdyby náhodou něco nešlo. Já osobně EFT praktikuji, a ledacos si zvládnu zpracovat sama, ale přes již zmínění „komfortní zóny“ se ráda nechám převést zkušeným terapeutem. Ani nejlepší terapeut na světě si nedokáže zpracovat velká traumata. Představte si to tak, jako když malé dítě má strach překročit jámu. Když ho vezme za ruku maminka, krok udělá. Přes velké strachy je prostě lepší jít ve dvou…

Nebojte se oslovit EFT terapeuta, pomůže Vám. Kdybyste si nevěděli rady s výběrem, poradím Vám, pár zkušených mám v záloze. S jednou z nich pro Vás připravujeme EFT kurz, zaměřený na poruchy příjmu potravy, kde se strachu z vyléčení určitě také pověnujeme. Už se na něj moc těším a na Vás také,

Přeji Vám, abyste se rozloučili s Vaším strachem, vztekem, lítostí…a zažili stejnou volnost bez ppp jako já,

Alena

PS: Pokud strach z vyléčení a života bez ppp není váš případ, gratuluji Vám. Máte o mnoho jednodušší výchozí pozici k vyléčení. Stejně Vám to nejde? Možná je Váš problém někde jinde. Já osobně jsem měla ještě jednu překážku k vyléčení, a tou byla neochota připustit si, že ppp vůbec mám. Racionálně jsem to věděla, vnitřně jsem to odmítala, ale o tom Vám