Na konci minulého článku jsem Vám slíbila, že vysvětlím problematiku ještě jedné časté komplikace, která může brzdit a komplikovat Vaši cestu k vyléčení nejen z poruchy příjmu potravy (ppp). Touto překážkou je neochota připustit si, že nemoc vůbec máte. Asi to není tak častý problém jako je strach z vyléčení a života bez ppp, ale je též poměrně častý. Mě osobně potrápil nejen ve spojitosti s ppp.

Už to bude znít možná trapně, ale já jsem si tento problém uvědomila opět díky metodě EFT. Jak jinak, když mi EFT zachránila život a vyléčila mě.  Bylo to v době, kdy jsem si už dávno myslela, že jsem z ppp vyléčená, ale vlivem různých životních situací plných stresů, jak to bývá, se opět ppp ozvala a začala se snažit ovládat můj život. Nepodařilo se jí to, ale uvědomila jsem si, že to ještě není úplně za mnou a že na sobě musím ještě zamakat. EFT v té době byla jasná volba. Pomohla jednou, a to skoro zázračně, proč by nepomohla podruhé. Bohužel jsem byla nucena najít si novou terapeutku, protože ta původní už nebyla v Čechách. A tak se to stalo, že jsem se dostala až na EFT kurz za cílem svépomoci.

Šla jsem tam trochu se strachem, ale především s „motýli v břiše.“ Od začátku jsem jakoby tušila, že je to pro mě osudné a že mi tento kurz změní život. Změnil! Jednalo se o třídenní kurz nabytý informacemi, praxí a především prací na sobě samé. Bylo to velmi intenzivní, náročné, ale byly to takové lázně pro mou duši. Z kurzu jsem odcházela jako jiný člověk, spokojenější, stabilnější a především s pocitem jistoty, že se mám o co opřít, když se objeví nějaký problém. Do EFT jsem se okamžitě zamilovala a do dnes ho používám nejen na sobě, ale i na svých dětech a klientech.

Ještě s jednou věcí jsem z kurzu odcházela- se seznamem problémů, které mám a dají se pomocí EFT vyřešit. Na jednu stranu mě to děsilo, na druhou stranu jsem se těšila, že si vše zpracuji a bude mi stále lépe a lépe. Jednou z věcí, která na tomto seznamu stála, byla pylová alergie. Blížilo se jaro a s ním i období alergií, nechtěla jsem na to ani myslet. Každý alergik mi jistě dá zapravdu, že je to děsné období. Na druhou stranu jsem se těšila a věřila, že se navzdory medicíně alergie zbavím. A konečně to přišlo- škrábání v krku, oči jak angorský králík, dusivý kašel, suchá kůže, při sebemenším zadýchání skoro astmatický záchvat. Fuj! Nesnáším to! Pustila jsem se do toho. Nešlo to vůbec tak hladce, jak nám na kurzu slibovali, ale po několika dnech, jsem se opravdu zbavila prakticky všech projevů alergie. Byla jsem šťastná a patřičně hrdá. Ale co se nestalo! Příští rok se vrátily všechny projevy. Byly sice mnohem méně intenzivní, ale byly. Naštvalo mě to, ale pustila jsem se znovu do práce. Přisuzovala jsem to tomu, že jsem s metodou EFT neměla ještě velké zkušenosti. Za dva dny byly všechny projevy pryč. Snad už nadobro! Ale… Další rok totéž, a další totéž…unavovalo mě to. Přece nebudu každý rok trávit hodiny a hodiny ťukáním, aby mi neslzely oči a nedusila jsem se při každém nádechu! Začínala jsem propadat depresím a myslet čím dál tím intenzivněji na návštěvu zkušeného terapeuta.

A pak to přišlo! Jednou v sobotu jsme jeli s přítelem na výlet do přírody. Bylo krásně, těšila jsem se, že vypadnu z města, ale kdesi vzadu v hlavě byl i strach, že se zase budu jen dusit a slzet a výlet si neužiju. No co, buď budu jen chudinka, která čeká na svůj ortel, nebo se zmobilizuji a využiji poslední hodinu v autě na to, abych to ještě naposledy zpracovala pomocí EFT. Volba byla jasná. Začala jsem ťukat. Mé podvědomí mě ale doneslo někam, kam jsem vůbec nečekala. Zjistila jsem, že si nedokáži připustit, že alergii mám. Já jsem přece byla vždy zdravá. Nejsem takový looser, který má blbou imunitu a alergii. Ne ne, to není možné. Postupem času jsem si uvědomila, že celou dobu jsem sice řešila projevy alergie, ale nikdy ne alergii jako takovou. Nechtěla jsem si připustit, že ji mám, a to kvůli svému tátovi. Vy, co jste četli můj příběh s ppp v eBooku Od anorexie přes bulimii a přejídání až k vášnivé výživářce (stáhnout si ho můžete zde), víte, že táta byl dominantní postavou, která figurovala i v mém období anorexie a bulimie. Neustále jsem se hnala za dokonalostí, abych se mu zavděčila, aby mě měl konečně rád. Táta vždy dával najevo svou dokonalost právě i tím, že on přece není nikdy nemocný, on nemá žádné zdravotní problémy. Patřičně opovrhoval těmi, kdo je měli (včetně mě a mým dávivým alergickým kašlem). Táta nestonal a já už jako dítě jsem i právě kvůli tomu v něm viděla jakousi modlu. Chtěla jsem být také tak dokonalá. Já jsem prostě musela být dokonale zdravá! Nemohla jsem si dovolit ani alergii natož poruchu příjmu potravy. Když jsem si tohle zpracovala, tehdy za účelem řešení alergie, vyplavala v rámci sebeterapie opět i moje ppp. Úplně jsem se toho lekla. Měla jsem pocit, že to vše už mám za sebou.

Mám, opravdu mám! Toto byla poslední kapka k řešení mé ppp a s ní se ztratily i takové ty „zadní“ strachy a nejistoty, jestli se to ještě někdy nevrátí. Moje ppp byla nadobro ta tam, protože jsem si dovolila ji mít a zároveň ji pustit. Zní to asi zvláštně, ale opravdu se nedá léčit z nemoci, kterou si ani nepřipustíte. Nebo lépe NEDOVOLÍTE! I moje alergie se touto posledním sebeterapií vytratila nadobro.

Ruku na srdce, kdo z Vás netouží po lásce a přijetí od maminky, tatínka nebo někoho jiného blízkého? Já myslím, že toto je společné pro nás všechny, kdo s ppp válčíte, nebo jako já úspěšně doválčili. Chceme lásku a přijetí, chceme pocit bezpečí a někoho o koho se můžeme opřít. Chceme, aby nás měli rádi i s našimi chybami, ale této lásky se nám nedostává, a tak se slepě ženeme za dokonalostí a bezchybností. Stanovujeme sI stále vyšší a vyšší cíle, a když jich dosáhneme, jen mávneme rukou, jako že to vlastně nic nebylo a stanovíme si další. Proč? Protože se nám opět nedostalo toho vytouženého uznání, pochvaly a projevu lásky a přijetí.

• Nedával Vám náhodou někdo v dětství najevo, že nemocný člověk je slaboch nebo jinak horší než zdravý?
• Neříkáte si náhodou třeba to, že nemůžete svým rodičům přidělávat starosti, že jich mají už tak dost?
• Neříkal Vám náhodou někdo: „Hlavně ať jsi zdravá!“
• Neposmíval se někdo Vám nebo jiným, když jste byli nemocní?

Důvodů proč si člověk v hlavě utvoří přesvědčení o tom, že nemůže mít nemoc, je mnoho. Toto jsou jen jejich příklady. Důležité je uvědomit si, zda tento problém máte či ne a případně ho vyřešit. Jelikož jsem si sama vyzkoušela, že je to zcela zásadní k úplné léčbě, určitě tento problém zařadíme i do programu našeho EFT kurzu pro lidi s poruchou příjmu potravy, který připravujeme s terapeutkou Marcelou. Bude se konat v prostorách Centra Anabell v sobotu 14.4. Více informací najdete zde zde

Víte, co jsem si díky tomuto článku uvědomila? Měla jsem ve spojitosti s mými ppp spoustu strachů a nejistot- strach z vyléčení, nevěřila jsem, že se dá vůbec vyléčit, nevěřila jsem, že se někdy zbavím strachu, výčitek, pocitu, že jsem tlustá ani potřeby přepočítávat kalorické hodnoty jídel, v neposlední řadě jsem se bála, že se to po vyléčení vrátí. Až teprve v momentě, kdy jsem se všech pochyb a strachů zbavila, začala jsem být šťastná, spokojená, vyléčená…

Krásné poslední zimní dny,

Alena